Rozhodnutí tedy padlo, teď jen dořešit, kam ji umístit a jak vybavit. To ovšem záleží hlavně na tom, k čemu by měla sloužit. Není totiž pracovna jako pracovna. Jiné nároky bude mít spisovatel, jiné fotograf a ještě jiné klempíř-amatér. Tomu pak bude odpovídat nejen vybavení, ale i umístění. Vybíráme jej např. s ohledem na vhodné osvětlení, klid k práci a hluk (myšleno obousměrně – onen spisovatel bude potřebovat k práci ticho a klid, naopak u zmíněného klempíře budou ticho a klid potřebovat jeho sousedé). U některých činností jsou nezanedbatelné i další potenciální vlivy na okolí, zejména různé vůně nebo jejich opak, výpary, vlhkost, otřesy apod., a možnosti odpovídajících technických opatření (odvětrávání, izolace…).

Někdy je vhodné myslet i na přístup k místnosti a případnou přepravu materiálu. Např. umístit pracovnu stavitele lodí do patnáctého patra paneláku s výtahem velikosti větší psí boudy není dobrý nápad. Každý si určitě najde celou řadu dalších vhodných i nevhodných příkladů.

Jak již bylo řečeno, podobně je tomu i s vybavením. Ideální pracovnu spisovatele si představuji jako útulnou místnost s kvalitním kobercem, masivním dubovým stolem, počítačem, křeslem, lenoškou a až ke stropu vysokými skříněmi podél stěn, plnými knih. Nejlépe vlastních – tedy v případě, že má každá kniha jiný titul. A jistě také s nezbytným barem plným různých povzbuzujících (do určité míry) nápojů.

Domácí kutil pak uvítá místnost o rozloze menší tovární haly se svářečkou, malým pětiosým CNC centrem a různými jinými stroji a přístroji. Podél stěn pak budou opět až ke stropu vysoké police, tentokrát plné všech druhů materiálů, barev, lepidel a vůbec všeho dalšího, co je k bohulibému oboru kutilství potřeba.

Avšak realita je většinou taková, že se musíme poněkud uskrovnit. S ohledem na dané rozměry místnosti, která je k dispozici, pak volíme i příslušné vybavení. I do poměrně malé komory se toho při troše přemýšlení může hodně vejít. Malý ponk se svěrákem a bruskou, nářadí na zdech, „šuplíčky“ se šroubky a drobnými předměty… Ale méně je někdy více, jakmile místnost zaplníte vším možným, třeba zjistíte, že se v ní nemůžete ani pořádně otočit. Nehledě na údržbu a neoblíbený, avšak jednou za čas nutný úklid, zametání pilin, či třeba hledání malého šroubku mezi tisícem jiných předmětů.

Podobně jednoduše a poměrně levně se dá zařídit i pracovna pro duševní práci. A pokud není k dispozici celá místnost, můžete si udělat třeba jen pracovní koutek s psacím stolem, nebo výsuvné pracoviště ve skříni apod. Jestliže není možné ani to, pak zbývá ještě další řešení. S notebookem se dá takřka cokoliv přeměnit v pracovnu. Záchod, park, nebo třeba oblíbená kavárna či hospůdka. Jen člověk nesmí podlehnout různým rušivým vlivům a svodům okolí…

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firmy Hülsta