Obrovskou finanční investicí je pro mnoho českých rodin pořízení vlastního domu. Ani po dostavbě vysněného domku však není všem výdajům konec. Největší finanční zátěží budou platby za energii, proto byste se při výběru vhodného domu měli zaměřit i na to, aby byl dostatečně energeticky úsporný. Takovéto energeticky úsporné bydlení je trendem poslední doby.

Všechny domy budou muset být v budoucnu povinně označeny energetickými štítky, podobně jako je tomu například u kuchyňských spotřebičů. Při koupi nebo nájmu domu by pak mělo být okamžitě zřetelné, jak náročný bude jeho provoz. Evropský parlament dokonce souhlasil s novelou, která nařizuje, aby každý dům postavený po roce 2020 měl téměř nulovou spotřebu energie. Tato novela je součástí opatření proti globálnímu oteplování a Česká republika je tak povinna ji akceptovat.

Nízkoenergetický dům

Tato stavba vyniká nízkou spotřebou energie na vytápění. Oproti běžným novostavbám, které splňují české stavebně-energetické předpisy, je spotřeba energie poloviční, nebo ještě menší. V porovnání se staršími stavbami je možné u nízkoenergetických domů dosáhnout až 75% úspor na vytápění. Pro domy s nízkou spotřebou energie je důležitá volba orientace. Obytné místnosti nízkoenergetického domu by měly směřovat na jih. Pasivní solární zisky pak mohou pokrýt až 40 % tepla na vytápění.

Nízkoenergetické domy mají dobře zateplené konstrukce, řízené (rekuperační) větrání a otopnou soustavu o nižším výkonu. Obvykle také využívají obnovitelné zdroje energie. Úspora energií by však neměla být jediným kritériem pro výstavbu nízkoenergetického domu. Takovýto dům při správné volbě stavebních materiálů v sobě spojuje komfort bydlení, energetickou i finanční úsporu a ekologii. Ať už vytápíte nízkoenergetický dům čímkoliv, vždy ušetříte, protože dům vyniká menšími tepelnými ztrátami obvodovými konstrukcemi i výrazně menšími ztrátami větráním. Další úspory vznikají při odstranění tzv. tepelných mostů a netěsností obvodových konstrukcí. K výhodám nízkoenergetických domů patří malá závislost na růstu cen energií, vyšší komfort bydlení a kratší topné období.

U nízkoenergetických domů je měrná potřeba tepla menší než 50 kWh/m2 za rok.

Stará zástavba

Starší nezateplené budovy patří obecně k těm energeticky nejnáročnějším. Je více než jasné, že požadavky na bydlení byly v minulém století jiné než dnes a důraz byl kladen na zcela jiné parametry. Domy, které byly postaveny v 70. až 80. letech 20. století, jsou specifické především nezateplenou a špatně izolující konstrukcí, mají zastaralou otopnou soustavu – většinou tedy kotel spalující tuhá paliva, který je velkým zdrojem emisí. O stavbách postavených v první polovině minulého století nemá ani cenu se zmiňovat. Ventilace těchto starých domů je zajišťována pouhým větráním okny, což způsobuje značné tepelné ztráty. Pokud jsou domy vytápěny plynem nebo elektřinou, zaplatí jejich majitel za topnou sezónu desítky tisíc korun. Staré budovy jsou tak považovány za tepelné zářiče a nutně by potřebovaly odborný zásah. Nejvíce by se hodila izolace, zateplení a pak také celková modernizace.

Spotřeba tepla na vytápění se u těchto starých domů pohybuje většinou nad 200 kWh/m2 za rok.

Novostavba

Současné novostavby musí splňovat platné normy a rovněž odpovídat vzrůstajícím nárokům na kvalitu a komfort bydlení. Aby takovýto dům splňoval požadované tepelné hodnoty, je nutné, aby měl konstrukci s dobrými tepelně-izolačními parametry. Ty by měly být na úrovni požadavků normy. Vytápění u novostaveb bývá řešeno klasicky, nejčastěji tedy pomocí plynového kotle o vysokém výkonu. Větrá se pouze okny.

Spotřeba energie na vytápění se u novostaveb z let 1980 až 2000 pohybuje od 80 do 140 kWh/m2 za rok, u současných novostaveb okolo 65 kWh/m2 za rok.

Pasivní dům

Jde o kompaktní dům, který vyniká velmi nízkou spotřebou energie. Ve srovnání s běžnou stavbou spotřebuje zhruba desetkrát méně tepla na vytápění. Díky tomu se pasivní dům obejde bez klasické topné soustavy. Koncepce těchto domů je jednoduchá – nepustit téměř žádné teplo ven a zároveň co nejlépe využít tepelné zisky, které jsou k dispozici. Však již samotné pojmenování tohoto domu vychází z principu pasivního využívání tepelných zisků budovy. Může jít o sluneční záření dopadající zvenčí, o teplo vyzařované lidmi nebo elektrickými spotřebiči uvnitř. Pasivní domy se mohou pochlubit mimořádně kvalitní izolací a rekuperací. Díky tomu jsou jejich tepelné ztráty minimální.

Spotřeba tepla na vytápění je u pasivního domu menší než 15 kWh/m2 za rok.

Nulový dům

Ještě méně energeticky náročný, než je pasivní a nízkoenergetický dům, je dům nulový. Jak je z názvu patrné, jde o dům, jehož spotřeba tepla pro vytápění se blíží nule. Jeho nulové potřeby tepla není dosaženo pomocí tepelné izolace, ale s využitím moderních technologií. Těmi mohou být například solární panely vyrábějící energii, jež může být následně využita pro ohřev vody, popřípadě pro přitápění. V létě si nulové domy mohou ze solárního záření vyrobit nadbytek energie. Tuto energii je možné uchovávat v akumulačních zásobnících a spotřebovávat ji až v zimě.

Tyto stavby se zatím vyskytují jen výjimečně, protože těchto požadovaných hodnot je možné dosáhnout pouze při obzvláště vhodných klimatických podmínkách. Důležité je rovněž sofistikované technické řešení, tedy tvar a orientace domu ke světovým stranám. Nulové domy ke svému provozu potřebují nákladné moderní technologie, jejich výstavba tak není nijak levná. Kvůli své technologické a finanční náročnosti jsou nulové domy stavěny prozatím jako experimentální stavby.

U nulového domu je spotřeba tepla menší 5 kWh na metr čtvereční plochy za rok.

- jap -