Moderní architektura ve světě XII. - Opera v Sydney
07.08.2007
Symbolem australského Sydney se před zhruba 35 lety stala budova opery. Monumentální stavbu připomínající podle nadšenců vzlétající labuť, obří plachetnici či shluk lastur a podle kritiků souložící želvy nebo rozhádané jeptišky, která do letošního 7. července bojovala s dvacítkou dalších staveb o titul jednoho ze sedmi novodobých divů světa, provází zajímavá a strastiplná historie jejího zrození.
Kořeny architektonického skvostu zasazeného do bezprostřední blízkosti přístavního zálivu sahají do padesátých let minulého století, kdy ještě nikdo netušil, jaký věhlas budova po celém světě získá, ale hlavně jaké problémy ji potkají už během samotné stavby. Vše vypuklo v roce 1957, kdy v architektonické soutěži vypsané australskou vládou vyhrál tehdy naprosto neznámý osmatřicetiletý dánský autor Jörn Utzon.
Jako podle filmového scénáře byl jeho návrh zamítnut už v prvním kole, aby byl nakonec tento mladý tvůrce, který tou dobou neměl na svém kontě ještě žádné zásadní dílo, vrácen do hry a zcela uchvátil porotu a zvítězil. Realizace projektu pak byla velice dramatická, Utzon několikrát musel pozměnit své návrhy a rozpočet na gigantickou stavbu v sousedství ocelového Přístavního mostu Johna Bradfielda se vyšplhal ze sedmi amerických dolarů na téměř patnáctinásobek. Zejména finanční nákladnost celého projektu si rozhněvala konzervativní australskou opozici, která po převzetí výkonné moci v zemi otce stavby roku 1966 odvolala z funkce hlavního architekta a nechala ji dokončit místními inženýry. Utzon zahořkl, zemi opustil a 40 let se k protinožcům nevrátil.
Právě v tomto kroku je největší svízel celého komplexu. Přestože byla budova nakonec i přes všechny peripetie bez svého stvořitele dokončena a roku 1973 královnou Alžbětou II. slavnostně otevřena, potýká se nadále s problémy. Ten hlavní tkví v neucelenosti exteriérů s interiéry, které Australané vytvořili po svém bez ohledu na původní Utzonovy plány. Operní sály jsou malé a technicky nevyhovují provedení větších a náročnějších divadelních kusů. Opera v Sydney je tak více turistickou architektonickou zajímavostí než operním stánkem. Navíc je to obrovský žrout peněz, neboť byla zjištěna krátká životnost použitých materiálů na spoje betonových skořepin, které je potřeba velmi nákladně za prostředky v řádu dalších desítek milionů australských dolarů nadále opravovat.
Stejně však jako byla některými zatracována a kritizována, je budova opery mnohými velebena. Nedávno byla například zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Také Jörn Utzon se dočkal uznání, když byl poctěn významnou Pritzkerovou cenou. A ačkoliv mezi sedm nových divů lidé v internetovém hlasování stavbu nezařadili, o její výjimečnosti mluví fakt, že byla na seznam 21 památek, o kterých se hlasovalo, vůbec zařazena, neboť šlo mezi nimi o jedinou stavbu 20. století a o jediné dílo dosud žijícího člověka.
Utzonův návrh sklízí úspěchy díky několika faktům. V prvé řadě je na komplex úchvatný pohled shora - a vzhledem k tomu, že leží poměrně nízko, to byl geniální tah. Zázemí opery a technické záležitosti byly přesunuty do podzemí, a tak mohl autor tvořit bez ohledu na tyto provozní věci a nechat se unášet jen svými architektonickými vizemi, které byly velmi nápadité. Opera bere dech i díky místu, kde leží. Kombinace ocelově šedého mostu v pozadí, modré mořské vody a zeleně přilehlé botanické zahrady tvoří na tzv. na Bannelong Pointu neocenitelné sousedství.
Pár technických dat závěrem: "Opera House" leží na ploše 2,2 hektaru, je 183 metrů dlouhá a 118 metrů široká a ční do výšky 67 metrů. Na střechu bylo použito milion bílých lesklých a matných žlutých švédských dlaždic, které jsou ve dne ozářeny sluncem a v noci reflektory a krásně "svítí". Betonové skořepiny vytvářející lastury/plachty, které byly největším oříškem celé stavby, váží přes 160 tisíc tun. Uvnitř budovy nalezneme pět samostatných sálů, výstavní prostory, tři restaurace, šestici barů a na šedesátku šaten. V hledištích je téměř pět a půl tisíce míst. Opera v Sydney, kde působí filharmonický a symfonický orchestr a také soubor sydneyského divadla, se rovněž může pochlubit dvěma nej: najdeme tady největší mechanické varhany na světě s deseti a půl tisíci píšťal a největší divadelní oponu na světě utkanou z vlny.
Text: efa
Foto: syndeyoperahouse.com
Články s podobnou tématikou
Moderní architektura ve světě XI. - Guggenheimovo muzeum Bilbao
Moderní architektura ve světě X. - Pyramida v pařížském Louvru
Moderní architektura ve světě IX. - Selfridges Jana Kaplického v Birminghamu
Moderní architektura ve světě VIII. - Hala Globen ve Stockholmu
Moderní architektura ve světě VII. - Kolektivní bydlení podle Le Corbusiera
Moderní architektura ve světě VI. - Burj Al Arab v Dubaji
Článek byl zobrazen 17524 krát.
Diskuze k článku
Nenalezen žádný záznam
Kontextová reklama
Dřevěné šperky a bytové dekorace
Výrobky ze dřeva - dřevěné šperky, módní a bytové doplňky, velikonoční a vánočná dekorace. Široká nabídka produktů přímo od českého výrobce.Moduliving - modulární dřevostavby
Modulární domy jsou budoucností výstavby. Stavba je rychlá, přesná a o 30% levnější než klasické stavby. Díky flexibilitě dům poroste s vaší rodinou. A může se s vámi i přestěhovat.TOPNÝ SYSTÉM NA KLÍČ - kompletní i dílčí řešení nejen pro rodinné domy
Česká značka REVEL - na trhu již 30 let - nabízí TEPELNÉ ČERPADLO vzduch-voda, podlahové topení s možností chlazení, příprava teplé vody. PROJEKTOVÁ DOKUMENTACE - zpracování cenové nabídky - dodávka a montáž.
Další články na téma Architekti a projektanti
Moderní architektura ve světě XV. - Londýnská okurka
Londýnské náměstí 30 St Mary Axe a v podstatě celé panorama metropole nad Temží dostalo v květnu 2004 novou dominantu. Zbožňovanou i nenáviděnou "okurku nakládačku", která se tyčí do výšky 180 metrů. Budova z dílny slavného architekta Normana Fostera, kterého můžeme označit za dvorního architekta Londýna, je druhým nejvyšším mrakodrapem ve finančním centru města.
Moderní architektura ve světě VII. - Kolektivní bydlení podle Le Corbusiera
Sociolog urbanismu či apoštol moderny. Tak se přezdívalo Le Corbusierovi, původem švýcarskému architektovi, kterého mnozí mylně považují za Francouze, neboť k této zemi sám inklinoval.
Opravdu netradiční vila s bazénem
V tropickém ráji na ostrově Guadeloupe se na břehu Karibského moře rozkládá nádherná vila s příznačným názvem „Paradise“. Byla vystavěna v blízkosti města Saint-Francois a její majitelé nabízí budoucím nájemníkům opravdu luxusní ubytování. Na své si zde přijde každý, kdo miluje krásné věci a netradiční materiály.
Ze staré stodoly v Kojetíně vznikl inspirativní rodinný dům, jehož moderní betonová přístavba se stala stavbou roku
V roce 2006 koupil Radek Leskovjan pozemek uprostřed obce Kojetín u Nového Jičína. Na kraji parcely o velikosti 4 300 metrů čtverečních stála na kopci s výhledem do krajiny pobořená kamenná stěna hospodářského stavení. Nejprve na pozemku vznikl v roce 2007 obytný ateliér, později přibyla betonová přístavba, která je s původní stodolou propojena proskleným krčkem.
Bydlení čtenářů - rodinný dům s okem do hor
Lokalita, ve které se nachází tento dům, leží v údolí Beskyd pod masivem Radhoště. V okolí v současné době probíhá výstavba nových rodinných domů, zhruba na polovině parcel již stojí hotové domy. Je zde krásný výhled do okolí na horské masivy Beskyd.
Moderní architektura ve světě XXVI. - Muzeum Liaunig
Velice střídmý, jednoduchý až minimalistický styl zvolilo studio Querkraft Architects při realizaci Muzea Liaunig v rakouských Korutanech. Šestnáct desítek metrů dlouhý betonový tubus tady u města Neuhaus protíná téměř panenskou krajinu.
Moderní architektura III. - Žižkovská věž
Neoddiskutovatelnou dominantou Prahy 3 je Žižkovská televizní věž. Stavba ve stylu high-tech, která vznikala v letech 1985 až 1992, ve své době vyvolala řadu rozporuplných reakcí, částečně korespondujících se změnou režimu.
Moderní architektura II. - Podolská vodárna
Pokaždé, když projíždím pražským Podolím, fascinovaně hledím na rozlehlou bílou budovu Podolské vodárny. Je tak čistá a chladná, podobně jako průzračná pitná voda, kterou produkuje...