Moderní architektura ve světě XII. - Opera v Sydney
07.08.2007
Symbolem australského Sydney se před zhruba 35 lety stala budova opery. Monumentální stavbu připomínající podle nadšenců vzlétající labuť, obří plachetnici či shluk lastur a podle kritiků souložící želvy nebo rozhádané jeptišky, která do letošního 7. července bojovala s dvacítkou dalších staveb o titul jednoho ze sedmi novodobých divů světa, provází zajímavá a strastiplná historie jejího zrození.
Kořeny architektonického skvostu zasazeného do bezprostřední blízkosti přístavního zálivu sahají do padesátých let minulého století, kdy ještě nikdo netušil, jaký věhlas budova po celém světě získá, ale hlavně jaké problémy ji potkají už během samotné stavby. Vše vypuklo v roce 1957, kdy v architektonické soutěži vypsané australskou vládou vyhrál tehdy naprosto neznámý osmatřicetiletý dánský autor Jörn Utzon.
Jako podle filmového scénáře byl jeho návrh zamítnut už v prvním kole, aby byl nakonec tento mladý tvůrce, který tou dobou neměl na svém kontě ještě žádné zásadní dílo, vrácen do hry a zcela uchvátil porotu a zvítězil. Realizace projektu pak byla velice dramatická, Utzon několikrát musel pozměnit své návrhy a rozpočet na gigantickou stavbu v sousedství ocelového Přístavního mostu Johna Bradfielda se vyšplhal ze sedmi amerických dolarů na téměř patnáctinásobek. Zejména finanční nákladnost celého projektu si rozhněvala konzervativní australskou opozici, která po převzetí výkonné moci v zemi otce stavby roku 1966 odvolala z funkce hlavního architekta a nechala ji dokončit místními inženýry. Utzon zahořkl, zemi opustil a 40 let se k protinožcům nevrátil.
Právě v tomto kroku je největší svízel celého komplexu. Přestože byla budova nakonec i přes všechny peripetie bez svého stvořitele dokončena a roku 1973 královnou Alžbětou II. slavnostně otevřena, potýká se nadále s problémy. Ten hlavní tkví v neucelenosti exteriérů s interiéry, které Australané vytvořili po svém bez ohledu na původní Utzonovy plány. Operní sály jsou malé a technicky nevyhovují provedení větších a náročnějších divadelních kusů. Opera v Sydney je tak více turistickou architektonickou zajímavostí než operním stánkem. Navíc je to obrovský žrout peněz, neboť byla zjištěna krátká životnost použitých materiálů na spoje betonových skořepin, které je potřeba velmi nákladně za prostředky v řádu dalších desítek milionů australských dolarů nadále opravovat.
Stejně však jako byla některými zatracována a kritizována, je budova opery mnohými velebena. Nedávno byla například zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Také Jörn Utzon se dočkal uznání, když byl poctěn významnou Pritzkerovou cenou. A ačkoliv mezi sedm nových divů lidé v internetovém hlasování stavbu nezařadili, o její výjimečnosti mluví fakt, že byla na seznam 21 památek, o kterých se hlasovalo, vůbec zařazena, neboť šlo mezi nimi o jedinou stavbu 20. století a o jediné dílo dosud žijícího člověka.
Utzonův návrh sklízí úspěchy díky několika faktům. V prvé řadě je na komplex úchvatný pohled shora - a vzhledem k tomu, že leží poměrně nízko, to byl geniální tah. Zázemí opery a technické záležitosti byly přesunuty do podzemí, a tak mohl autor tvořit bez ohledu na tyto provozní věci a nechat se unášet jen svými architektonickými vizemi, které byly velmi nápadité. Opera bere dech i díky místu, kde leží. Kombinace ocelově šedého mostu v pozadí, modré mořské vody a zeleně přilehlé botanické zahrady tvoří na tzv. na Bannelong Pointu neocenitelné sousedství.
Pár technických dat závěrem: "Opera House" leží na ploše 2,2 hektaru, je 183 metrů dlouhá a 118 metrů široká a ční do výšky 67 metrů. Na střechu bylo použito milion bílých lesklých a matných žlutých švédských dlaždic, které jsou ve dne ozářeny sluncem a v noci reflektory a krásně "svítí". Betonové skořepiny vytvářející lastury/plachty, které byly největším oříškem celé stavby, váží přes 160 tisíc tun. Uvnitř budovy nalezneme pět samostatných sálů, výstavní prostory, tři restaurace, šestici barů a na šedesátku šaten. V hledištích je téměř pět a půl tisíce míst. Opera v Sydney, kde působí filharmonický a symfonický orchestr a také soubor sydneyského divadla, se rovněž může pochlubit dvěma nej: najdeme tady největší mechanické varhany na světě s deseti a půl tisíci píšťal a největší divadelní oponu na světě utkanou z vlny.
Text: efa
Foto: syndeyoperahouse.com
Články s podobnou tématikou
Moderní architektura ve světě XI. - Guggenheimovo muzeum Bilbao
Moderní architektura ve světě X. - Pyramida v pařížském Louvru
Moderní architektura ve světě IX. - Selfridges Jana Kaplického v Birminghamu
Moderní architektura ve světě VIII. - Hala Globen ve Stockholmu
Moderní architektura ve světě VII. - Kolektivní bydlení podle Le Corbusiera
Moderní architektura ve světě VI. - Burj Al Arab v Dubaji
Článek byl zobrazen 16478 krát.
Diskuze k článku
Nenalezen žádný záznam
Kontextová reklama
KATYS - výroba nábytku, oken a dveří na míru
Potřebujete kvalitní nábytek, okna nebo dveře na zakázku? Na míru vám vyrobíme dřevěná okna, interiérové i vchodové dveře, nábytek nebo kuchyni. Máme více než 20 let zkušeností a tisíce spokojených zákazníků.Léto na nové terase
Terasy a ploty, WPC i dřevěné materiály, různé dekory, realizace na klíč profesionálně a kvalitně. Terasová prkna skladem, vyberte si terasu na našem e-shopu nebo nás navštivte v terasovém centru a objednejte si termín realizace včas. Poradíme Vám s projektem i Vašimi představami.
Další články na téma Architekti a projektanti
Moderní architektura ve světě XXXI. – Park národů v Lisabonu
Daleko od pravoúhlého centra s obchůdky a kavárnami, kus od křivolakých uliček staré Alfamy, ale poměrně blízko letiště vyrostla před 15 lety nová lisabonská čtvrť. Park národů (Parque das Nacoes) tepe životem moderního města a progresivní architektury.
Moderní architektura VII. – Od pomníku k metronomu
Specifickou ikonou české metropole se stal v 50. letech 20. století Stalinův pomník na Letenské pláni. Diskutovaný, nenáviděný a kontroverzní. Dnes místo obřího kolosu shlíží z Letné dolů do centra metronom.
Moderní architektura ve světě XXV. - Centrum mládeže u Madridu
Určitě ho má mnoho z vás doma. Maličký hlavolam z několika špičatých kostiček, ze všech stran různě šikmo zkosených, z nichž je možné poskládat hvězdičku. Možná právě jej anebo jen obyčejné papírové origami měli před očima španělští architekti ze studia Mi5 Arquitectos při přípravě projektu centra pro mladé poblíž španělského Madridu. Alespoň plány na oficiálním webu vypadají přesně jako návody na papírové skládačky.
Moderní architektura XXIII. – Hotel Josef
Přímo v centru Prahy vyrostl před více než třemi lety pozoruhodný skvost z dílny Evy Jiřičné, úspěšné české architektky žijící v Londýně, která je autorkou mnoha zásadních budov, jež se zapsaly do dějin moderní architektury. Jedná se o čtyřhvězdičkový Hotel Josef v ulici Rybná 20.
Jak na nový byt
Klient si zakoupil nový mezonetový byt v Praze. Oslovil nás za účelem architektonického návrhu a následné realizace celého interiéru. Co se týče architektonického návrhu, hlavním požadavkem bylo vyřešit prostor dispozičně, pak navrhnout vhodné barevné, materiálové a produktové řešení.
Moderní architektura XVIII. - Jódová sanatoria Klimkovice
V lesnaté krajině na úpatí Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů ze západu a s výhledem na panorama Beskyd směrem na východ leží nedaleko Ostravy lázeňský areál Klimkovice. Vedle léčivých účinků místní jodobromové vody jsou sanatoria také unikátním architektonickým dílem.
Studentské projekty 2009/2010
Společnost ŠPINAR – software s.r.o. si vás touto cestou dovoluje oslovit a pozvat vaši školu a vaše studenty k účasti na 4.ročníku soutěže STUDENTSKÉ PROJEKTY 2009/2010.
Moderní architektura ve světě XXVII. - Maxxi Muzeum
Letos v dubnu bylo v Římě otevřeno muzeum pro 21. století. Stavbu, která není jen jedním objektem, ale spíše jakýmsi "polem budov", navrhla světoznámá architektka Zaha Hadid. Nedávno za Muzeum nazvané Maxxi získala prestižní Stirlingovu cenu.
